Spor o podobu rozpočtových pravidel patří mezi nejméně viditelné, a přitom nejzávažnější střety současné politiky. Vláda Andreje Babiše prosadila novelu, která mění způsob výpočtu státního zadlužení, a ačkoli formálně žádnou pojistku neruší, fakticky ji oslabuje. Aby bylo zřejmé, proč jde o problém, je třeba postupně ukázat, co brzda chrání, jak ji novela obchází a kdo na tom nakonec prodělá.
K čemu dluhová brzda slouží
Smysl mechanismu je prostý. Jakmile veřejný dluh přesáhne hranici 55 procent hrubého domácího produktu, spustí se přísnější pravidla, která vládu nutí ke konsolidaci. Funguje to jako pojistka proti tomu, aby se zadlužování utrhlo z řetězu ve chvíli, kdy je politicky pohodlné utrácet. Bez takové hranice by každá vláda mohla řešit své priority na úvěr a účet přenechat svým nástupcům.
Kde dnes Česko stojí
Pro pochopení sporu pomáhá znát výchozí čísla. Státní dluh dosáhl na konci roku 2025 výše 3,678 bilionu korun, což odpovídá zhruba 43 procentům HDP. Na každého obyvatele tak teoreticky připadá přibližně 337 tisíc korun. K hranici 55 procent, která spouští přísnější režim, tedy stále zbývá odstup. Právě tento polštář ovšem vláda začíná spotřebovávat rychleji, než se na první pohled zdá, neboť část nově vznikajícího dluhu se v oficiálních číslech vůbec neprojeví.
Jak novela brzdu obchází
Tady je jádro problému. Novela ponechává hranici 55 procent na papíře, současně ale z výpočtu vyvádí celé skupiny výdajů. Z výdajových rámců vyjímá náklady na dopravní infrastrukturu, prodlužuje výjimku na obranu a financování jaderných bloků posouvá zcela mimo státní rozpočet, takže náklady na výstavbu Dukovan v deficitu vůbec nebudou vidět. Skutečné zadlužení tak poroste, oficiální čísla ale budou vypadat příznivěji než realita. Opoziční poslanec Vojtěch Munzar to vystihl poznámkou, že odpovědná vláda při nedostatku peněz hledá úspory, zatímco tato hledá výjimky.
Proč nejde o běžnou kritiku opozice
Námitky by se daly odbýt jako politický boj, kdyby nepřicházely i od nezávislých institucí. Národní rozpočtová rada, jejímž úkolem je hlídat zdraví veřejných financí, popsala novelu jako změnu fiskálního paradigmatu. Podle ní se Česko přesouvá ze stavu, kdy byla domácí pravidla přísnější než evropská, do situace, kdy budou volnější než nový evropský fiskální rámec. Rada spočítala, že deficit kolem 400 miliard korun a schodek vládního sektoru přes tři procenta HDP by se podle upravených pravidel mohl stát zcela legálním. Země tak přichází o kotvu rozpočtování v podobě přísnějších národních limitů.
V čem se německá cesta liší
Vláda své kroky obhajuje odkazem na Německo, které loni také uvolnilo svou dluhovou brzdu kvůli obraně a infrastruktuře. Srovnání ovšem kulhá hned ve dvou ohledech. Německá brzda je zakotvena přímo v ústavě, takže její změna vyžadovala dvoutřetinovou většinu v obou komorách parlamentu a širokou shodu napříč stranami. Tuzemská úprava prošla jako novela běžného zákona, kterou protlačila vládní koalice proti vůli opozice. Druhý rozdíl je v transparentnosti. Německý postup vznik nového dluhu jasně pojmenoval a vyčlenil do zvláštního fondu o objemu 500 miliard eur, zatímco česká novela výdaje z dohledu vyvádí tak, aby v oficiálním deficitu nebyly vidět. Odkaz na německou cestu tedy spíše ukazuje, jak odlišně lze stejný cíl uskutečnit.
Kdo zaplatí účet
Nebezpečí netkví v jediném rozpočtovém roce. Jakmile se logika výjimek jednou prosadí, je obtížné se k přísnějšímu režimu vrátit, protože každá další vláda zdědí pohodlnější prostor a malou motivaci ho omezovat. Schodek se přitom příští rok může přiblížit hranici 400 miliard korun, tedy úrovni z doby pandemie covidu, kdy stát čelil mimořádné krizi. Tehdy šlo o reakci na výjimečnou situaci, nyní o trvalou změnu pravidel. Náklady na obsluhu dluhu už dnes přesahují sto miliard korun ročně a tato částka meziročně roste, takže každá další půjčka přenáší zátěž na daňové poplatníky a budoucí generace.
Co to znamená pro běžného člověka
Abstraktní miliardy mají velmi konkrétní dopady. Čím více si stát půjčuje, tím vyšší úrok investorům platí, a sto miliard ročně na obsluhu dluhu jsou peníze, které pak chybí ve zdravotnictví, školství či na opravách silnic. Vysoké zadlužení zároveň tlačí na inflaci a na úroveň úrokových sazeb, což se promítá do cen hypoték i spotřebitelských úvěrů. Rostoucí dluhová zátěž může v delším horizontu ovlivnit i ratingové hodnocení země, na kterém závisí, za jakých podmínek si stát i banky půjčují. Oslabení rozpočtové kázně se tak dříve nebo později dotkne peněženky každého poplatníka.
Kde má obhajoba novely slabinu
Vláda argumentuje bezpečnostní situací a nutností investovat do obrany i strategické infrastruktury. Ministryně financí Alena Schillerová tvrdí, že dosavadní pravidla jsou příliš přísná a neodpovídají plánovaným investicím. Potřebu investic do bezpečnosti nelze zpochybnit. Problém ovšem nespočívá v tom, že stát chce investovat, nýbrž v tom, jakým způsobem to dělá. Vyvedení výdajů mimo dohled pravidel otevírá dveře i běžné spotřebě, nikoli pouze investicím, a právě před tímto rizikem varuje poslankyně Lucie Sedmihradská, když mluví o narušení systému brzd a protivah.
Proč na srozumitelných pravidlech záleží
Rozpočtová pravidla nejsou samoúčelná byrokracie, představují dohodu o tom, kolik si stát smí půjčovat na úkor budoucnosti. Jejich oslabení skrze technické výjimky je nebezpečné právě proto, že probíhá nenápadně, mimo hlavní pozornost veřejnosti. Dluhová brzda ztrácí smysl ve chvíli, kdy se z ní stane mechanismus, jejž lze obejít pokaždé, když se to politicky hodí. Zachování srozumitelných a vymahatelných limitů je v zájmu poplatníků bez ohledu na to, která strana zrovna sestavuje státní rozpočet.
Napsat komentář